Několik měsíců po konečném zákazu těžby v Číně se krystalizuje nové globální těžební prostředí. Je decentralizovanější a udržitelnější a sahá od Sibiře a Střední Asie až po Severní a Jižní Ameriku. Evropa v tom nehraje téměř žádnou roli – a pokud se to některým vládním představitelům podaří, je i to příliš.
Být těžařem bitcoinů je příjemné a především lukrativní. Život horníků však v současnosti není snadný. Nejprve se těžaři usadili v Číně, kde v blízkosti přehrad, uhelných elektráren a továren na výrobu štěpky vybudovali obrovské těžební farmy. Ještě v roce 2019 se Čína podílela na celosvětovém hashrate zhruba 75 procenty a všechny ostatní země byly ve srovnání s Čínskou lidovou republikou těžebními trpaslíky.
Pak ale vláda těžbu zakázala, nejprve částečně, pak úplně, a horníci museli zemi opustit. Můžete si to představit jako exodus: Horníci rozebrali své vybavení, zabalili je do krabic a utekli. Zpočátku bylo jedno, kam. Hlavní bylo, že těžba nebyla zakázána a elektřina byla levná.
Několik zemí horníky rádo přijalo. O Kazachstánu, Rusku a USA se stále diskutovalo, ale skutečné rozdělení horníků zůstávalo předmětem spekulací. Analytici jako Cambridge Centre for Alternative Finance sice ve statistikách uvádějí, odkud přibližně hashrate pochází, ale tyto údaje obvykle nejsou příliš spolehlivé.
Rozdělení celosvětového hashrate podle zemí podle odhadu Cambridge Centre for Alternative Finance.
Nyní Financial Times (FT) zkoumaly, kam čínští těžaři dodávají svůj těžební hardware. Za tímto účelem časopis pravděpodobně vedl rozhovory s hlavními těžaři. Alespoň to tak odhaduji – protože samotný článek je za předplatitelskou bránou, a proto ho mohu citovat pouze z jiných zdrojů.
Kam utíkají horníci
Zákaz těžby podle FT „vyvolal celosvětový závod o přemístění milionů těžkopádných, energeticky náročných strojů, které řeší složité hádanky a vydělávají bitcoiny.“ Čtrnáct největších světových těžebních společností „vyvezlo zČíny vměsících po zákazu více než dva miliony strojů“. Dalších 700 000 strojů, které jsou buď rozbité, nebo zastaralé, údajně leží ve skladech. Jsou, drsně řečeno, elektronickým odpadem.
Na tomto místě se na chvíli zastavme, abychom se seznámili s čísly. Dva miliony horníků. To jsou dva miliony zařízení jako Antminer S19, AvalonMiner 1246 nebo WhatsMiner M31S. Všechny mají spotřebu přibližně 3000 wattů, což znamená, že dva miliony těžařů spotřebují přibližně 6 gigawattů elektřiny. Pro srovnání, Německo má instalováno asi 214 gigawattů, Belgie asi 21,5, takže není triviální vyrábět tyto těžební závody s energiemi. K tomu se za chvíli vrátíme.
Nejdříve si však řekněme, kdo je vítězem v celosvětové soutěži o horníky. Podle FT směřoval lví podíl zařízení do čtyř zemí: USA, Kanady, Kazachstánu a Ruska. Je však zřejmě známo pouze to, kde skončilo dobrých 430 000 zařízení. Z toho 200 000 v Rusku, téměř 88 000 v Kazachstánu, 87 000 v USA, 35 000 v Kanadě, 15 500 v Paraguayi a dalších 7 000 ve Venezuele. Co se stalo se zbytkem, není zřejmě známo. Je možné, že jde o náhodný vzorek a konkrétní čísla by se musela pětinásobit.
I tak se ale nové těžební oblasti ukazují naprosto jasně: Sibiř a Střední Asie (Rusko a Kazachstán), Severní Amerika (USA a Kanada) a Jižní Amerika (Paraguay a Venezuela). To se dalo předvídat.
„Přirozené místo pro horníky.“
Jak vysvětlil časopis Bitcoin Magazine již na začátku listopadu, Rusko těžilo z odlivu čínských těžařů. Zatímco podíl Číny na celosvětovém hashrate klesl ze 45 na 0 procent, podíl Ruska vzrostl ze 7 na 11 procent a má nejlepší vyhlídky na další růst. Protože Rusko, uvedl časopis, je „přirozenou lokalitou pro těžbu“.
Žádné místo není vhodnější „než sibiřská Irkutská oblast, kde se těží většina ruských surovin“. Podle ní má region dostatek vodní energie, přičemž se spotřebuje pouze 20 % vyrobené elektřiny. Chlad regionu navíc horníky ochlazuje, takže provoz farmy je levnější, snazší a bezpečnější.
Ale horníci jsou zvláštní. Všude, kde najdou dobré podmínky, se stávají bezednými spotřebiteli elektřiny. Podle gubernátora Igora Kobzeva v roce 2021 spotřeba elektřiny v Irkutsku prudce vzrostla o 159 % kvůli „lavině horníků v podzemí“. Podle něj se situace vymyká kontrole, zatěžuje sítě a hrozí, že povede k nehodám a výpadkům. Guvernér vyzval k zavedení zvláštních tarifů za elektřinu pro horníky.
Kromě toho horníci trpí problémem, který se zdá být pro Rusko zvláštní. Mluvčí společnosti BitRiver, která je v Irkutsku velmi aktivním těžařem, uvedl, že problémem těžby v současné době není vybavení, ale prostor. Pravděpodobně má na mysli zastavěný prostor pro těžební farmy, které potřebují nejen silné elektrické vedení, ale také dobré internetové připojení.
Levná elektřina sama o sobě nestačí k tomu, aby se z ní stala těžební lokalita. To už zažil Írán, kde těžaři přivedli energetickou síť na pokraj kolapsu navzdory přebytku zdrojů.
Dostatek energie v Kazachstánu
Podobné zprávy přicházejí i z Kazachstánu. Země zpočátku horníky přivítala a investovala stovky milionů dolarů na jejich podporu, aby jim poskytla nový zdroj příjmů z hojnosti fosilních paliv, především energie z uhlí. Vládní zpráva z října letošního roku předpovídá, že těžba by mohla přinést asi 1,5 miliardy dolarů na daňových příjmech.
V Kazachstánu se blíží zima a Kazachstán se potýká s nedostatkem elektřiny. Vláda se připravuje na akci. Jižní Kazachstán čelí riziku přísného omezení výkonu těžby.
Nedostatek elektřiny v Kazachstánu je v zimě normou, bitcoin těžba v Kazachstánu– UNISTAR (@unistarmining) 24. září 2021
Nyní se však ukazuje, že kazašská energetická síť nebyla na příliv horníků připravena. Již na konci října musela země dovážet elektřinu z Ruska, protože hrozil nedostatek proudu v zimě. Vláda přispěchala s obviněním horníků. Podle ministra energetiky Murata Žurebekova se v krátké době zvýšila spotřeba elektřiny o osm procent oproti předchozímu roku.
Hlavním problémem jsou nelegální a podzemní těžaři, jejichž spotřebu je obtížné kontrolovat. Tyto farmy, které údajně tvoří dvě třetiny kazachstánské těžby, samozřejmě neplatí daně, což kazachstánský prezident Kassym-Jomart Tokajev přiznal slovy: „Jsme dvojkou na světě v těžbě kryptoměn, ale nevidíme z ní prakticky žádnou finanční návratnost.“
Zatímco první těžaři již zemi opouštějí, protože výpadky elektřiny již neumožňují spolehlivý provoz, vláda je i nadále odhodlána zaujmout pozici těžební lokality. Tokajev oznámil, že jaderné elektrárny budou postaveny tak, aby dlouhodobě pokryly energetické potřeby země.
Dobré podmínky v Americe
Těžaři v současné době zřejmě nacházejí nejlepší podmínky v Severní a Jižní Americe. Zejména USA a Kanada nabízejí pestrou směs energií – od uhlí a jaderné energie až po vodní a solární energii – a také stabilní politickou situaci a dobrou infrastrukturu.
USA tak nahradily Čínu na pozici světového hlavního města těžby. Přibližně třetina celosvětového hashrate nyní pochází ze Spojených států. V dubnu to bylo ještě 17 procent. Tento vývoj zapadá do trendu, kdy v USA jednotlivé regiony a města soupeří o kryptografický průmysl. Mezi jednotlivými státy a mezi státy a federální vládou existují zřetelné rozdíly. Celkově se však těžaři v USA těší bezpečné a dlouhodobé základně, dostatečnému výkonu, silné infrastruktuře a vysoké míře právní jistoty.
Různé skupiny, které se zasazují o to, aby těžaři využívali především udržitelné zdroje, navíc v USA prosazují více než kde jinde. Sdružení Bitcoin Mining Council pokračuje ve shromažďování údajů o skladbě zdrojů elektrické energie severoamerických těžařů, z nichž 65 % tvoří obnovitelné zdroje.
Tento přesun trendu z Číny do Severní Ameriky by měl být dobrou zprávou jak pro decentralizaci bitcoinu, tak pro uhlíkovou stopu těžby.
Evropa sotva přítomna – ale i to je příliš
Evropa je na těžební mapě spíše prázdným místem. Ačkoli přehled Univerzity v Cambridge ukazuje, že Německo a Irsko mají na celosvětovém hashrate významný podíl, výzkumníci to uvádějí na pravou míru: Nejsou jim známy žádné důkazy o velkých těžebních hospodářstvích v těchto dvou zemích, a proto hodnoty pravděpodobně pocházejí z odklonů IP.
Jediným relevantním místem těžby v Evropě je zřejmě Švédsko, odkud pochází dobré 1 % celosvětového hashrate. Zejména sever země je vyhledávanou lokalitou díky levné vodní energii a chladným teplotám, což je také způsobeno odchodem horníků z Číny. Přinejmenším spotřeba elektřiny v severním Švédsku se v důsledku zákazu v Číně zvýšila o několik set procent.
Někdo by to mohl uvítat. Ale i tento globálně mikroskopický evropský příspěvek se zdá být příliš velký. Na vysokou spotřebu energie při těžbě si stěžují například zástupci Úřadu pro finanční dohled a Agentury pro ochranu životního prostředí ve Švédsku. Zástupci vlády s obavami uvádějí, že těžaři spotřebují tolik elektřiny jako 200 000 švédských domácností. „Tento vývoj musíme zastavit.“
Navrhují proto, aby EU „zvážila možnost zakázat energeticky náročnou metodu těžby ‚proof of work'“. Jiné metody konsensu by naopak měly být povoleny, a dokonce podporovány. Zatímco EU se tím zabývá, Švédsko by prý už mělo jít samo proti těžařům kryptoměn; společnostem, které „chtějí být v souladu s Pařížskou dohodou, by už nemělo být dovoleno nazývat se udržitelnými, pokud obchodují nebo drží kryptoměny generované metodou Proof of Work.“
Oba si samozřejmě uvědomují, že taková opatření mohou mít i své stinné stránky. „Riziko spočívá v tom, že to způsobí, že výrobci kryptoměn přesunou své provozy do jiných zemí, kde budou potenciálně vytvářet větší emise.“ Švédsko a EU by však měly „převzít iniciativu a připravit cestu k dosažení cílů Pařížské dohody“. Dvojice doufá, že ostatní země budou následovat příkladu EU, tj. že dojde k úplnému celosvětovému zákazu těžby bitcoinů, což je extrémně špatný výklad herně-teoretických motivací trhů.
Abychom si to ujasnili: Jakýkoli jiný scénář než celosvětový zákaz bitcoinů – což by byl koneckonců zákaz těžby – by zvýšil emise CO2, protože Švédsko by vyhnalo své těžaře obnovitelných vodních zdrojů ze země.
Místo toho, aby svět následoval EU, by EU následovala příkladu Číny: Nezáleží na tom, zda opatření škodí klimatu, nebo ne – hlavní je, že máme čistý štít. Pařížská dohoda se stává záminkou pro vyhýbání se odpovědnosti a ospravedlněním pro kroky, které zvyšují globální emise CO2, místo aby je snižovaly. Politici přijímají symbolicky účinné opatření, i když ve skutečnosti a jak víme, má opačný účinek.
