„Myslím, že žijeme ve finančním systému na písečném hradu,“ říká bývalý bankéř a vyšetřovatel podvodů Jared Bibler.
Jared Bibler byl v břiše šelmy. Pak se dostal k provedení pitvy.
Bibler byl od začátku roku 2007 do konce roku 2008 manažerem aktiv v Landsvaki, jedné z největších islandských bank. Do té doby viděl v bance dost rozsáhlých podvodů, které ho přiměly opustit loď. O necelé dva týdny později banka zkrachovala.
V centru obrovského bankovního podvodu na Islandu byl propracovaný systém zahrnující zpětný odkup akcií a krycí společnosti, který probíhal od konce 90. let. Velmi rychle se zhroutila celá islandská ekonomika. Výběry hotovosti byly zmrazeny, důchody zničeny a akciový trh malé země ztratil 90 % své hodnoty.
Během několika měsíců, což byl velmi uspokojivý dějový zvrat, se Bibler se svými důvěrnými znalostmi dostal k islandskému Úřadu pro finanční dohled, kde působil jako vyšetřovatel a sehrál významnou roli při loupání cibule podvodů, které vedly ke kolapsu. Bibler vypráví o svém působení v roli vyšetřovatele a o svých ohromujících zjištěních v nesmírně čtivé nové knize „Islandské tajemství: Nevyřčený příběh největšího podvodu na světě“.
Bibler nyní vede soukromou poradenskou firmu zaměřenou na finanční vyšetřování, zejména na podvody typu „greenwashing“, které mají zakrýt pochybení podniků v oblasti životního prostředí. Hovořili jsme o jeho pohledu na finance jako člověka, který vyrostl v dělnické třídě, o tom, co se na Islandu pokazilo, a o vyhlídkách na opakování krize podporované podvody elit.
Tether zveřejnil „atestační zprávy“ o svých rezervách, ale nikdy ne formální audit svého zázemí. Tento nedostatek transparentnosti vyvolává možnost, že stablecoin je nafouknutý podobně jako islandské banky před krizí v roce 2008.
Stanovisko @DavidZMorris https://t.co/slMCkdD0pz
– CoinDesk (@CoinDesk) 7. října 2021
Tento rozhovor byl kvůli délce a přehlednosti upraven.
Povězte mi, jak jste prožívali islandskou krizi, kdy se zhroutil akciový trh a krachující banky musely omezit výběry hotovosti.
Víte, když máte pocit: „Mám hlad, co je v ledničce?“. Když jsme prožívali krizi, místo otázky „Co je v ledničce?“ se objevil nový pocit: „Kolik máme dnes jídla?“.
Kolik máme v peněžence? Jak dlouho to vydrží? Kdy se opět otevřou banky? Byla to mentalita přežití minimálně na několik měsíců. Bylo to trauma, které změnilo můj pohled na svět. Uvědomíte si, že peníze jsou jen konstrukt – je to vymoženost, ale zítra mohou mít nulovou hodnotu. Byl to jiný pohled na život. To byl takový niterný kousek.
Druhý kousek, který si, jak doufám, lidé odnesou, je rozšíření této myšlenky na trhy – není jich tolik, jak si myslíme.
Říkáte, že to změnilo váš pohled na svět. Jak přesně?
Můj pohled na svět je takový, že naprostá většina lidí je pracovitá a poctivá a prochází životem docela poctivě. Na Islandu pak bylo velmi zřejmé, že tam existuje velmi malá elitní třída, která se na lidech přiživuje. Tato třída má jiná slova pro to, když se chystá někoho podrazit.
Já pocházím z dělnického prostředí. A obyčejní lidé jsou vždycky ti, kdo nakonec zaplatí účet. Lidé jako my, kteří jsme četli tu knihu, kteří víme o trzích, jsme šokováni. Ale obyčejní lidé, člověk na ulici, už věděl, že systém je zkorumpovaný. Říkají si: „No jasně, že jsou ti lidé podvodníci.“ A taky si říkají: „To je jasné.
Na Islandu padlo břemeno na lidi, kteří neměli nic, a pak měli méně než nic. Snadnost, s jakou to ti [finančníci] prostě dokázali přehlédnout nebo se tím netrápit, mě opravdu šokovala. Když jsem nadhodil věci typu: „A co ti ostatní lidé?“, odpovědí mi bylo: „Proč děláš problémy?“
Jak byla kniha přijata na Islandu? Jak naznačuje váš název, skutečný příběh není příliš známý.
Lidé na Islandu jsou šokováni. Nevědí, do jaké míry byli podvedeni manipulací s akciovým trhem. Nikdo nikdy nepřišel a neřekl, tohle se dělo deset let a všechno, co se týkalo tohoto trhu a toho, do čeho jste investovali, byla lež. Dnešní linie bankéřů je, že neudělali nic špatného… Příběh je takový, že na Islandu bylo všechno v pořádku, dokud nepřišla společnost Lehman [Brothers, jejíž selhání bylo hlavním faktorem finančního krachu v roce 2008]. [Ve skutečnosti podvody s akciemi, které jsou středobodem islandské krize, začaly deset let před globální finanční krizí].
A protože tento příběh nebyl nikdy doopravdy vyprávěn, myslím, že se z něj na Islandu nikdy nepoučili. A to mě přimělo k napsání této knihy. Chtěl jsem ukázat vnitřek bank a to, jak ubohé to bylo. Takhle ten systém funguje.
Myslím, že žijeme ve finančním systému, který je jako hrad z písku. Obávám se, že na Islandu 2008 budeme v roce 2030 my ostatní.
Co se stalo s islandskými regulačními orgány? Neměli by na takové věci dohlížet?
[Regulační agentury] zaměstnávají lidi, které bych nazval „obraceči stránek“. Člověka, který dokáže otočit na nějakou stránku a říct: „Tohle tady neděláme,“ vezme si výplatu a jde domů. Tato kultura je všudypřítomná. Nejsou agresivní. Nejsou to lidé jako vy nebo já, které nadchne nějaký podvod a chtějí po něm jít.
Některé agentury jsou lepší než jiné. Komise [pro cenné papíry a burzy USA] přináší spoustu malých případů zasvěcených osob. Ale nejdou po velkých systémových [problémech].
Nedovolí mi ho citovat, ale jeden nobelovský ekonom mi řekl, že to je příběh každé banky. Všichni tam nekupují své vlastní akcie. Ale cokoli, co by zvýšilo jejich čtvrtletní [výsledky]. Ve finanční instituci je to snadné. Mnohem snadněji než ve výrobní firmě.
Jsme uprostřed velké debaty o měnové politice, zejména ve Spojených státech. Existuje vztah mezi podvody a peněžní zásobou?
Takové lumpárny, kterých se banky dopustily, by nebyly možné bez snadných peněz. V tomto případě pocházely snadné peníze od nejprohnanějších věřitelů na světě – Němců. Deutsche Bank se nikdy nesetkala s půjčkou, kterou by nechtěla poskytnout. A německá vláda je podporuje.
Takže [islandské banky] měly vždy dostatek hotovosti, aby mohly provádět manipulace [s akciemi]. To umožnilo to, co považuji za základní podvod, který stál v pozadí růstu [bank].
Obecněji řečeno, když se ve společnosti pohybuje příliš mnoho hotovosti, lidé dělají hrozná rozhodnutí. Dochází ke spoustě podvodů a nápadné spotřebě. V letech 2007 a 2008 se na Islandu prodalo více vozů Range Rover než v Norsku a Švédsku dohromady. Úkolem mé ženy [později] bylo všechna ta auta zabavit.
Jako člověk, který vyrůstal nejen v dělnické třídě, ale byl obklopen ekonomickým úpadkem, jste měl docela unikátní cestu do bankovnictví.
Vyrostl jsem v Billerice ve státě Massachusetts. V dnešní době je to tam asi pěkně trumpovské [republikánské]. Dělnická třída, žádná naděje. Takže jsem byl tak trochu zázrak. Byl jsem první ve třídě a dostal jsem se na MIT.
Protože jsem pocházel z dělnické třídy, lidé si myslí, že když jste na MIT, máte život vyřešený. Ale ukázalo se, že to není pravda, protože musíte přijít na to, co se svým životem uděláte. Po promoci jsem se zapojil do dot-comu, který byl velkým podvodem.
Prodávali software, který neexistoval. Vaporware. Když vyjdu z MIT, je těžké jít na školu a všechno je velmi věcné. Když navrhnete stroj, který nefunguje, hned se rozpadne. Fyzika se nedá obejít. Ale tihle kluci to dělali pořád.
Měli takové ty obchodníky s vysokým tlakem. Přišli do pojišťovny a řekli: Můžeme vám dát kompletní systém pro správu pojistných událostí… Stejně jako Enron, jakmile uzavřeli dohodu o softwaru, zaúčtovali tento příjem. Goldman Sachs je vzal na burzu a oni proti nim měli 12 nebo 20 žalob od zákazníků… Prodejci dostali 10% podíl, udělali pár obchodů a přestěhovali se na Kajmany nebo tak něco. Naprosto nulová etika.
Nebyla to dobrá zkušenost, když jsem tam byl, ale byla to zkušenost, která mě naučila. Jejich největšími klienty byly Enron, HealthSouth a Global Crossing [jedny z nejznámějších podvodů v době dot-com bubliny]. Chyběl jim už jen WorldCom.
Poté jsi získal pozici ve firmě, která se pohybovala více nad hranicí zákona.
Začal jsem vytvářet globální back-office software pro Morgan Stanley. Byla to supertěžká práce, ale velmi dobrá zkušenost a tomu, co jsme dodali, mohu věřit. To je další příklad něčeho, co musí fungovat – oni musí každý den vypořádávat své obchody.
Pak jsem odjel na Island a tam to bylo jen o žvýkačkách a párátkách.
Pokud má finanční svět tendenci k podvodům, jak do toho zapadá krypto?
Na příkladu, někdo tady ve Švýcarsku vytvářel realitní token … což je super nápad, je to fajn. Ale nic z toho se v regulovaném fondu nedělá. Byla to ještě méně transparentní věc, ale protože to bylo zabalené do tokenu, tak to bylo jako, jé, vzrušující.
Vypadalo to jako způsob, jak udělat to, co chce udělat každý správce fondu – vzít spoustu peněz, účtovat si velký poplatek a koho zajímá, co s nimi uděláte. Kam ty peníze investujete, je často druhotné.
Mám velké obavy z toho, že by se kryptofondy daly finančně [zneužít]. Vzniká celá infrastruktura, kde lidé balí věci různými způsoby. Vidím, že spousta problémů ve správě aktiv se replikuje i v krypto.
