Zuzalu připomínalo spíš náměstí starověkého Řecka než přímořskou kryptokonferenci.
A navzdory tomu, co jste možná slyšeli, setkání – dítě tvůrce Etherea Vitalika Buterina – bylo víc než jen bohatými kryptografickými bratry, kteří spřádali plány, jak podvést smrt. Bylo toho mnohem víc.
Strávil jsem měsíc v Zuzalu, jakémsi pop-up city programu, který probíhal dva měsíce v zátoce Lustica v Černé Hoře. Stýkal jsem se s lidmi, kteří mi připadali jako jedni z nejchytřejších na světě. Právě tato koncentrace talentů byla možná nejsilnější stránkou Zuzalu.
Když jsem přijel do Zuzalu (to slovo je vymyšlené a nic neznamená), ubytoval jsem se v apartmánu pomocí ZuPassu. Tento „pas“ generující QR kódy je identifikační systém s nulovou znalostí, který slouží k ověření totožnosti obyvatel. Aplikaci vytvořil jeden z obyvatel, stejně jako mnoho dalších technických řešení, která program poháněla.
Seznámení s krajinou jádra Zuzalu, krásného zálivu se zelenými horami dramaticky se svažujícími k Jadranu, netrvalo příliš dlouho. Většina účastníků (najednou tam bylo 200 lidí, i když celkově se zúčastnilo asi 700 lidí) bydlela v apartmánech, které pronajímali organizátoři jádra za zlomek skutečných nákladů. (Mě to stálo 1800 dolarů za měsíc, což zahrnovalo nájem, poplatek za program a snídani)
Studenti a další osoby, které potřebovaly finanční pomoc, mohli požádat o dotaci. Bratr Bing (to je moje přezdívka pro Vitalika) byl nadšený, že se mohl setkat s mým přítelem Ericem Annanem, zakladatelem z Ghany, který v Africe buduje protokol Web3 pro talenty. Eric se mohl na cestu vydat díky dotaci.
Zátoku vlastní a rozvíjí egyptská realitní společnost a v okolí bylo v podstatě vše, co obyvatelé potřebují: restaurace, obchod s potravinami, pekárna, kavárna (úžasná pistáciová zmrzlina), lékárna, dětské hřiště a obchod s oblečením. Za měsíc, který jsem tam strávil, jsem se spřátelil s místními hostiteli. Seznámili se s druhem kávy, kterou piji, a vždy odpoledne mi nabídli zdarma ovoce, když jsem potřebovala něco zakousnout.
Oblíbená místa bratra Binga
Mým oblíbeným místem v Zuzalu byl co-workingový prostor, kde se konaly přednášky, panely a hackathony s jídlem zdarma. Byla to v podstatě obrovská místnost s řadami stolů, židlí a velkých monitorů, která nápadně připomínala vysokoškolskou knihovnu (což bylo moje šťastné místo, když jsem chodil do školy).
Miloval jsem ten prostor, protože mi umožňoval držet se dál od všech společenských aktivit a skutečně pracovat. Také jsem si oblíbila své kolegy z co-workingu Zuzaluans, partu bezkonkurenčních talentů ve všech oborech.
Od vývojáře chytrých kontraktů, přes kryptografa, bezpečnostního experta, zastánce síťových států, nadšence do „koordinace“, osvětlovače v oblasti umělé inteligence – a dokonce i bývalé manželky Elona Muska Grimes – při náhodné procházce po Zuzalu jste měli možnost promluvit si s nejchytřejšími lidmi z mnoha oborů. A to ani neberu v úvahu počet obchodů, které jsem v Zuzalu uzavřel, ve srovnání s většinou krypto setkání.
Kromě kryptopovídání bylo nejvýznamnějším tématem sladění umělé inteligence neboli „X-risk“, jak tomu říkali chytráci. Debata se zde, stejně jako všude jinde, vedla o tom, zda se AGI může stát tak mocnou, že osvobodí lidi od práce, nebo nás všechny zničí. Diskusi vedl Flashbot, kryptografický projekt známý vytvářením protokolů a nástrojů MEV. Lidé se stavěli na jednu stranu a zapojovali se do debat noc co noc.
Právě takové okamžiky dodávaly Zuzalu onu atmosféru náměstí.
Zuzalu, Černá Hora. Foto: Shuyao Kong
Ano, můžeš být protilongační
Média (včetně tohoto!) vykreslila Zuzalu jako bandu kryptografických boháčů, kteří chtějí pomocí technologií žít věčně. To má k pravdě daleko. Byli tam příznivci dlouhověkosti, kteří dělali studené ponory, hladověli a neúnavně sledovali svou glykémii. Ale většina obyvatel, stejně jako bratr Bing, se prostě snažila žít zdravě.
Mnozí byli dokonce hrdí na to, že si občas dopřávají požitky. Několik členů komunity například založilo skupinu proti dlouhověkosti, která pořádala palačinky s nebezpečně sladkými polevami.
Jeden z členů dokonce přidal ke svému jménu „emoji klubu anti-longevity“.
Neřekl bych, že tuna lidí byla sama o sobě protilongevity, ale jde o to, že když něco tak různorodého, jako je tato skupina, zredukujete na to, že se kolektivně postavíte za jednu věc, dostanete se do problémů.
Bratr Bing měl jistě radost, že má kolem sebe odborníky na dlouhověkost. Jednou ráno mě při snídani, kdy jsem jedl velkou hromadu ovoce, oslovil učitel jógy. Paní mi řekla, že pokud budu jíst ovoce předtím, než si dám hromadu bílkovin nebo zeleniny, dojde k obrovskému nárůstu glukózy. Výkyv glukózy by mohl vést k tomu, že se budu po zbytek dne cítit unavenější, náladovější a letargičtější.
Rozhovor se změnil v edukační sezení o výživě, které praktikuji dodnes (nejdříve si dejte zeleninu a bílkoviny)! Možná nebudu žít věčně, ale během svého pobytu na této dobré zemi budu čilá
Ne, Vitalik nebyl generální ředitel
Ve svůj první den v Zuzalu jsem narazil na Vitalika, který seděl vedle společného kamaráda. Právě dojedl oběd a bavil se s dalšími dvěma rezidenty.
Vitalik má zásadní podíl na úspěchu Zuzalu; inicioval mnoho klíčových programů, zval řečníky a účastníky a byl k dispozici na týdenních radnicích, kde odpovídal na otázky komunity. Pro většinu obyvatel se však navzdory svému místu v historii jako hlavní architekt Etherea nijak nelišil od ostatních organizátorů jádra. Chodil na snídaně jako všichni ostatní, chodil na túry po horách jako všichni ostatní, účastnil se četných diskusí podobných salonům a dokonce zpíval karaoke, jako všichni ostatní. Také jedl hotpot s čínskou komunitou, což mě osobně potěšilo, protože jsem zakladatelem Hotpot DAO.
Tím, že byl Vitalik prostě jen dalším z obyvatel, normalizoval svou přítomnost a způsobil, že Zuzalu působilo dost rovnostářsky a vůbec ne elitářsky, což se zdálo být převládajícím názorem médií. (Také: Křik organizátorům jádra: Nicole, Milošovi, Janice! Zvládali každodenní program, logistiku i bezpečnost a zároveň se starali o emocionální pohodu lidí).
Zuzalu, Černá Hora. Foto: Mgr: Shuyao Kong
Město, vesnice, kmen, bublina, minispolečnost
Tak co přesně byla Zuzalu?
Skutečnost je taková, že Zuzalu je příliš mladé na to, aby se dalo definovat. V médiích byla popisována jako Burning Man bez sexu, letní tábor pro dospělé pro krypto-bohaté nebo, prozaičtěji, jako jedna nekonečná konference. Mně však Zuzalu připadalo velmi podobné počátkům Etherea: syrové a nedefinované – přesto plné optimismu a nadšení z budoucnosti.
Bylo to záměrně nezakotvené. Měla rozšířit naši představivost a poskytnout nový způsob společného života – snad jako jakýsi altruistický příklad pro ostatní. Doufáme, že se více zemí otevře podobným sociálním experimentům a umožní více zvědavcům zažít kouzlo Zuzalu.
Odjezd z tohoto místa byl obřad sám o sobě, jako poslední den na škole, se spoustou srdečného loučení. Vrátil bych se do Zuzalu v2? Určitě ano. Žil bych v Zuzalu navždy? Žil by někdo v Zuzalu navždy? Tuto otázku jsem si položil ještě během chatování na telegramovém kanálu Zuzalu. (Tam dostávám tipy na půst, abych mohla jíst hotpot na věčné časy!)
Myslím, že člověk ze Zuzalu vlastně neodejde, protože tak trochu je a vždycky bylo online komunitou jako základem. Naštěstí bratr Bing bude moci dál ťukat do velkých mozků kolegů Zuzaláků, než se potkáme příště – s trochou štěstí na zatím neorganizovaném Zuzalu v.2.
