Myslete na kamarádství. O společenství. O osvěžující radosti, kterou přináší setkávání se sousedy, rodinou a přáteli a sdílení s nimi písní, hýření, bolesti a smíchu – plus čehokoli dalšího, co přijde. To jsou základní vazby, které nás dělají lidmi. A žádné dva pojmy nevystihují tuto lidskost lépe než Den svatého Patrika a metaverse.
Představte si tedy bezmeznou radost tohoto reportéra, když obdržel pozvánku do vůbec první irské hospody v metaverzu, která se v Pískovně otevírá na Den svatého Patrika! Vezměte si stále živý irský svátek plný hospod a spojte ho s technologií, která je připravena (jak se říká) navždy změnit definici komunity a sdílených online zážitků. Najděte lepší způsob, jak strávit odpoledne a ocenit lidskou kulturu s jedním pohledem upřeným na tradice a druhým na nejmodernější technologie.
Do Irish Shebeen jsem dorazil připravený tančit, mluvit, poslouchat a potkávat lidi z celého světa (to je výhoda virtuální hospody). Dokonce jsem měl v ledničce v pohotovosti vychlazený Guinness pro případ, že by mi digitální pinty přestaly stačit.
Připraven ke vstupu do The Irish Shebeen v Pískovně.
Při vstupu do lokálu jsem však neslyšel jediný výkřik nebo opileckou melodii. Bylo tu ticho – mrtvolné ticho – až na děsivou, nepřetržitou smyčku výtahové hudby. Několik avatarů sedělo osamoceně u roztroušených stolů, mlčky zírali před sebe, na stolech před nimi bylo přilepeno asi sedm nedotčených půllitrů zeleného piva. Tu a tam stály v kruzích malé skupinky avatarů a živě si povídaly. Přistoupil jsem k nim, zamával rukama, trochu zatančil a pokusil se představit. Neodpověděli.
Přistoupil jsem k barmanovi, který se mnou také nechtěl mluvit; v návalu frustrace jsem ho udeřil do břicha, ale ani toto gesto nevyvolalo žádnou odezvu. Když jsem několikrát obešel bar, bylo mi jasné, že se nikdo z ostatních návštěvníků nehýbe, kromě mírných, opakujících se animatronických pohybů. V panice jsem zavolal svému příteli a řekl mu, aby se se mnou sešel v Irish Shebeen v Pískovně. Něco se dělo.
Vítejte na by @hermitcrabgame! Ideální místo, kde můžete v tento StPatricksDay poznávat, tančit a učit se o irské kultuře Vezměte si drink a připojte se k zábavě! Do 29. března
Sláinte https://t.co/pqcWVqZOdw pic.twitter.com/iC8lQgQJ2H
– The Sandbox (@TheSandboxGame) 17. března 2023
Brzy poté dorazil, nebo to alespoň tvrdil. Ale nemohl jsem ho najít. Díval se přímo do poloprázdné, tiché, pixelové hospody přetékající šamotovými dekoracemi a já taky, ale neviděli jsme se.
Dotaz na zástupce Sandboxu vše objasnil: hospoda, kterou vytvořila dvojice novinářů z Web3 a herní studio Hermit Crab s podporou Kinahan’s Whiskey a dalších 28 jmenovaných organizací a subjektů, je zatím čistě pro jednoho hráče. Návštěvníci jsou pouhými robotickými kolemjdoucími. Do budoucna se zřejmě plánuje podpora hry více hráčů.
V tichém zděšení jsem se otočil – několik mrtvookých patronů rozesetých po Shebeenu bylo opravdu mrtvých. Byl jsem v hospodě úplně sám. Prostřednictvím chatovacího okénka jsem mohl komunikovat s ostatními návštěvníky zavěšenými ve svých vlastních osamělých irských hospodách. Každému, kdo tam mohl být, jsem řekl, že jsem reportér a že by mě zajímalo, kdo další je v Shebeenu a proč přišel. Nikdo neodpověděl. Po chvíli jsem se zeptal, spíš řečnicky než cokoli jiného, jestli je to lepší než jít do opravdové hospody. Někdo jménem Alkai okamžitě odpověděl: „Ne.“
Virtuální hospoda, za jejímiž hosty nestojí žádní skuteční lidé.
Odčerpaný nadšením, ale nyní alespoň s vědomím kontextu své virtuální existence, jsem přešel k hudebnímu pódiu, kde hrála irská kapela. Brnkali na harfy a foukali do fléten, ale znepokojivě nevydávali žádný zvuk. Na pódiu bylo stejné ticho jako kdekoli jinde ve čtyřpatrové hospodě – opět s výjimkou neustálého, nevyhnutelného hučení hudby z výtahu nad hlavou.
„Miluju tyhle hudební seance, každý se může přidat a hrát!“ řekl mi u pódia falešný muž jménem Shane a pohupoval hlavou do rytmu, který neexistoval. „To je jeden z důvodů, proč se v těch hospodách všichni cítí tak útulně.“
Nádherné umělecké dílo před The Irish Shebeen. Obrázek: Hermit Crab Game Studio
Vstoupil jsem na pódium, ale mé ruce nesměly uchopit četné nástroje, které se povalovaly kolem. Všechny byly přilepené k židlím.
Nakonec jsem se, smířená s tím, že přečkám svůj trest, usadila u baru vedle rozhodně ne-skutečného muže jménem Shay.
„Jezerní ostrov Innisfree napsal slavný W. B. Yeats!“ „To je pravda,“ řekl jsem. Shay mi řekl.
O té básni jsem neslyšel, tak jsem si ji vyhledal. Je o ostrově v Irsku, který bez výjimky vždycky pulzuje v jemném, rovnoměrném rytmu Země:
„Vstanu a půjdu teď, vždyť vždycky noc a den
Slyším, jak u břehu tiše šumí jezerní voda;
když stojím na silnici nebo na chodníku šedém,
slyším ji v hlubokém nitru srdce.“
Báseň mi připadala velmi krásná, a tak jsem poděkoval Shayovi, že mi ji doporučil, a to právě na Den svatého Patrika.
„Jezerní ostrov Innisfree napsal slavný W. B. Yeats!“ odpověděl s úsměvem.
